Morava a Sliezsko

Hermann Wenng

Tak hovorí Pán: Všetko je jediné, veľké bytie - celá príroda je oživená, všetko je sformované a vedomá sila a bytosti, ktoré sú sebavedomé a ktoré sa čisto zachvievajú vo večných zákonoch života, vytvárajú hmotnosť a pripravujú tým ľudskému duchu prostredie, v ktorom má žiť ako hosť, aby sa stal vedomým seba samého a poznal večnú Lásku, aby tiež poznal, aká vysoká úloha a poslanie mu boli dané: vyvinúť sa nahor k večnej Láske a priblížiť dokonalosti všetko, čo mu bolo dané, aby v tom a tým pôsobil, aby slobodne a pri vedomej vôli slúžil zákonu, večnej Láske Pánovej.

Všetko povstalo z vôle Pána, z jeho Lásky. Jeho Vôľa, Jeho Láska je Sila z Neho, z Jeho živúcej Vôle vyžaruje život. Všetko je Lúč a Sila zo Svetla. Svetlom vyžaruje všetko, čo zo Svetla žije a všetko musí byť tak, ako bolo v Zákone. Všetko vyžaruje živúcne a oživená prúdom sily preniknutá hmotnosť vyžaruje tiež opäť Zákon a podľa jeho zachvievania poznávame, čo sa na pôde hmoty vytvára, na nej i v nej - na úrovni hmotnosti, hmoty. Prijíma všetko podľa svojho druhu a všetko musí zostať v Lúčoch, v ktorých to pôvodne bolo a tiež človek musí zostať v žiarivom bytí, v ktorom jeho pozemské telo vzniklo a vyrástlo, ktoré jeho duch prežaruje, aby v ňom pôsobil a slúžil večnej Vôli Večného.

Peniaze amerických Slovákov

https://www.youtube.com/watch?v=GGf7ARpXMYA

Tiaž kríža

Maria Halsebandová

Svatý kříž stojí nad zemí a jeho sedmero paprsků ji zasahuje mocnou silou. Božskou silou. Božské Světlo, již z něho proudí, drtí zlo, očisťuje chorobu a pozvedá dobro. Těžké jsou nyní pozemské dni pro lidstvo, těžké a tísnivé jako dosud nikdy. Paprsky Svatého Kříže vytryskují v nádherném, nejčistším bílém Světle Boha Otce a zasahují vesmír. Obletuji zemi jako blesky a každý paprsek, který dosáhne země, zazáří jinou barvou a každý přináší soud Syna Člověka. Paprsky se jmenují: Víra, Láska, Věrnost, Spravedlnost, Čistota, pokora a bázeň Boží.

"Jen se podívejte na ten balík dopisů, co došel na ten hloupý inzerát," pravil redaktor šéfovi, který šel okolo. Šéf se obrátil a díval se ze zájmem, jak pořadač srovnává dopisy do skříně, neboť schránka šifry byla již přeplněna.

"Jaký to byl inzerát?" tázal se stručně.

"Což se již nepamatujete, pane Kramer na inzerát, který byl ve všech velkých listech i v zahraničí?" tázal se redaktor a podal šéfovi výstřižek inzerátu. Kramer četl: "Prosím všechny, kdo viděli kříž, o krátkou zprávu, pokud možno s udáním dne a hodiny a jak zjev vypadal. S díkem dr. H." - "To je jakýsi divný žert a jistě ho mnozí napálí," mínil se smíchem. "Zdá se, že na to v naší ubohé zemi jsou pořád ještě peníze. Odebral si již poštu?"

"Přijde patnáctého," odpověděl pořadač. "Do té doby máme to zde uschovat."

"Uložte tu poštu u mne, chci se na toho podivného chlapíka podívat až přijde," pravil šéf a odešel.

Finančná kríza – čo si musíme neodkladne uvedomiť (8. časť)

Martin Hruštínec

Definícia tretej základnej skutočnosti – čo sú peniaze?

V prvej časti tohto seriálu sme si ukázali dve základné skutočnosti, ktoré je potrebné pochopiť ak chceme žiť v ekonomicky zdravej spoločnosti. Prvou je uvedomenie si veľkého množstva tovarov a služieb, ktoré sa nám vďaka technologickému pokroku ponúkajú. Druhou je zas uvedomenie si toho, že peniaze nie sú hodnotou ale prostriedkom na výmenu hodnôt (tovarov a služieb), pričom za hodnoty nemôžeme považovať pseudohodnoty (cigarety, bulvár, profesionálny šport, hazard a pod). Pokiaľ peniaze spravodlivo vymieňame za skutočné hodnoty, tak je vidieť dobre prúdiaci peňažný tok a naopak ak peniaze vymieňame aj za pseudohodnoty, tak peňažný tok je chorý. O podrobnostiach sa čitateľ dozvie z predchádzajúcich častí.

Tretiu základnú skutočnosť je taktiež nesmierne dôležité poznať, ak sa chceme priblížiť spravodlivosti vo finančnej sfére.

Čo je to vlastne peniaz? Druhá základne skutočnosť nám hovorí, že je to spoločnosťou akceptovaný prostriedok na výmenu tovarov a služieb. Tretia nám hovorí, že peniaz je potvrdenkou za vykonanú prácu!

Príčiny a dôsledky zmeny vzťahu k pôde u obyvateľov Slovenska

Martin Hruštínec

Určite nik nepochybuje, že pôda bola, je a navždy zostane prvkom, bez ktorého by človek nemohol na Zemi existovať. Celé tisícročia pôda zohrávala životne dôležitú funkciu kvôli ktorej jednotlivec i celé národy boli schopné podstupovať boje.

Potravu si človek zväčša zadovážil sám, svojou prácou na poli. Sebestačnosť jednotlivca, rodiny alebo komunity bola neodmysliteľnou súčasťou života. Nadúroda sa predala a za zarobené peniaze sa kúpili iné, zväčša remeselné veci. Časť úrody sa odvádzala pre panstvo alebo človek pracoval určitú dobu na tzv. pánskom – teda na pozemkoch patriacim vedúcim spoločenským vrstvám v danej oblasti (zemepán, palatín, kráľ a podobne). Keďže väčšina obyvateľstva bola nútená kvôli vlastnému prežitiu pracovať na poli, tak úplne prirodzene si človek vzťah k prírode vytvoril.  Vedel kedy bude búrka, kedy siať, žať, čo prospieva a čo zas nie. Pôdu vnímal ako niečo na čom je fyzicky závislý a vážil si ju. Veď nevlastniacich pôdu nazývali „bezzemkovia“ – najbiednejšie spoločenské vrstvy. Živili sa zväčša ako pomocníci u nejakého statku, dostávali jedlo a nocľah za prácu.

Atlantída

Valí sa a vlní beh časov a z doznelých tisícročí vynára sa ako prvý

O R O R U N

posledný kráľ Atlantídy, aby teraz, v hodine obratu svetov rozptýlil všetky omyly, ktoré ešte spočívajú nad osudom jeho vtedajšej krajiny. Jeho zrak blúdi ďaleko v minulosti a bolesť sa zračí v jeho vážnych rysoch, zatiaľ čo pred ním vyvstávajú jeden obraz za druhým.

Prazákony stvorenia

Susanne Schwartzkopff

Nemá tu byt reč o desiatich prikázaniach, ktoré kedysi Mojžiš prijal od Boha na hore Sinaj, ale o veľkých prazákonoch stvorenia, ktoré ako nervové vlákna prestupujú celým stvorením, hýbu ním, udržujú ho a v nikdy nekončiacej premene ho rozkladajú a znovu formujú.

V týchto večných prazákonoch je obsiahnuté všetko: vesmír, človek, každý tvor. Sú veľkými strážcami poriadku, ktorí dbajú na to, aby sa vždy pravidelne za sebou uskutočňovala zmena vzniku, zániku a znovuvytvárania. Bez nich by sa muselo všetko rozpadnúť. Udržujú všetko pohromade, harmonicky radia a nechávajú všetko sa rozvíjal do kvetu a ku zrelým plodom.

Človek hovorí o "zákonoch prírody" a má v tom čiastočne pravdu. Prazákony stvorenia sú votkané do toho, čo nazývame "prírodou", lenže pritom obsahujú v sebe aj všetok duchovný život v stvorení. Tie isté zákony, ktoré vytvorili a udržujú prírodu, vytvorili a udržujú aj duchovný život. V tejto skutočnosti sa prejavuje veľkolepá jednotnosť, ktorá preniká celým stvorením. Len účinky zákonov formy, ktoré vytvoria, sú rôzne a to podľa druhu tej časti stvorenia, v ktorej pôsobia.

Všade v stvorení nachádzame trojicu. Počnúc nad všetkým stojacou Trojjedinostou Božou - Boh Otec, Boh Syn a Boh Duch Svätý, až dolu k "trojzvuku" v našej hudbe. Stačí sa iba raz pozrieť na svoj vlastný život a na prírodu, ktorá nás obklopuje, aby sme všade opäť našli trojicu. Ako prvá trojica je tu hneď narodenie, žitie a smrť, alebo inak povedané - vznik, vývoj a zánik, alebo kvitnutie, dozrievanie a odumieranie. Rastlina má semeno, steblo a plod. Telo sa skladá z hlavy, trupu a končatín. Rodina z muža, ženy a dieťaťa.

Neznáme zo života syna Božieho Ježiša

Poutník na Boží cestě

Krásný letní den chýlil se ku konci. Sluneční paprsky dopadaly šikmo na lesknoucí se zrcadlo jezera a zlatilo všechno kolem dokola. Po silnici ubíral se poutník, ponořen v hlubokých myšlenkách. V pravici měl dlouhou hůl, levá ruka visela volně dolů. Všechny jeho pohyby byly nenucené a ušlechtilé. Jeho kroky nezanechávaly v prachu silnice téměř ani stopy. Stádo ovcí běželo po silnici proti němu. Dva statní psi, štěkající pobíhali kolem veselo. Pastýř šel unaven opodál za nimi.

Poutník pozvedl hlavu, pak ustoupil stranou, ponechávaje tak zvířatům volnou cestu. Radostně spočinul na nich jeho zrak. Bylo to, jakoby i ona vyciťovala onu dobrotu, neboť jedna ovce přes druhou spěchala do jeho blízkosti a tlačila se k němu. Několik jehňátek zůstalo u něho, jakoby očekávala, že se jim dostane zvláštního pohlazení a pozornosti. Svou krásnou formovanou rukou pohladil lehce jejich huňaté hlavy a nejmenší z malých pozvedl na své ruce.

Pastýř přistoupil blíže, pozdravil poutníka a zvědavě si ho prohlížel.

"Cizinče, máš tak rád zvířata?" tázal se udiveně. "Moje ovce jsou jinak velmi plaché. Jsi snad také pastýřem?"

"Snad jim také jednou budu," usmál se tázající a postavil zvířátko opatrně na zem.

Teprve nyní si pastýř všiml, jak mlád jest poutník. Z dálky ho považoval za staršího, zralého muže. Měl podlouhý obličej, pravidelných a překrásných, ušlechtilých tahů. Ač vlasy i vousy byly pěstovány, přece vypadaly, jakoby se jich nůžky již dávno nedotkly. Snad složil poutník nějaký slib.

"Jak se jmenuje ono městečko na jezeře?" tázal se mladý muž.

"Tiberias."

Poutník vlídně poděkoval a rozloučil se a již kráčel statně jako dosud, směrem k obci. U jezera se hrály děti. Nezvedly téměř zraků, když poutník kráčel kolem nich. Byly zvyklé cizincům. Muž zůstal státi u jedné skupinky a pozoroval dětskou hru, aniž by se děti nějak vyrušily. Chlapci udělali si v písku malé, ploché jamky, a snažili se načerpati do nich vodu.

"Půjč mi svoji hůl," oslovil náhle jeden z chlapců muže. "Chci udělati stružku k jezeru."

MUDr. Ivan Rusnák CSc - Môj život - cesta, na ktorej mi choroby pomáhajú nestratiť smer

https://www.youtube.com/watch?v=wpxPumOv5d0&feature=youtu.be

Mohamed

ŽIVOT A PŮSOBENÍ PŘIPRAVOVATELE CESTY V ARÁBII

V Abd-ru-shinově blízkosti přijal člověk obdařený mimořádnými schopnostmi, který k tomu byl povolán.

  

PŘEDMLUVA NAKLADATELSTVÍ

Tato kniha je součástí knižní řady »Zaváté doby se probouzejí«, která informuje, jak se lidstvu během jeho dějinného vývoje dostávalo bezpro­středních pomocí ze Světla a jak z něho bylo duchovně vedeno.

Ze seznamu všech svazků uvedeného na konci knihy vyplývá, které vý­znamné historické osobnosti se podílely na tomto rozsáhlém koloběhu dění.

Knihy vznikly ve 30. letech dvacátého století pozoruhodným způsobem. Jejich obsah byl duchovně přijat, nebyl vymyšlen. Ve stvoření se totiž nic neztrácí, ale všechno živé dění zůstává nesmazatelně zachováno. Schop­ností přijmout a zaznamenat obsah jednotlivých spisů byli obdařeni povo­laní lidé žijící v blízkosti Abd-ru-shina, autora Poselství Grálu »Ve světle Pravdy«. Z toho důvodu neuvádíme ani jejich jména.

Spisovatelé sledovali vždy zcela určité vývojové linie událostí. Protože každý z nich si všímal linie jiného druhu, je někdy určitá událost vylíčena z různých zorných úhlů.

Nezaujatý čtenář může sám v sobě prožít, že obsah knih odpovídá sku­tečnosti. Vyciťuje, že autory při jejich tvorbě nevedla fantazie, ale skutečné dění, které procitlo z tajuplného mlčení. S úžasem, možná i hluboce pohnut pozoruje, jak se zvedají závoje zakrývající velikou, významnou minulost. Získává tak široký duchovní přehled a dospívá k poznání souvislostí od minulosti až po dnešní dobu.

Děje popisované v jednotlivých svazcích se odehrávaly na zemi i mimo ni. Jejich výklad podává z hlediska zákonů stvoření logicky a bez mezer Abd-ru-shinovo dílo »Ve světle Pravdy«.

Abd-ru-shin čtenářům rovněž připomněl:

»Ve všech knihách, které smíte poznat a které vám podávají zprávy ze zavátých dob, je vám zřetelně a jasně ukázáno, jak mají lidé žít a jak musí jednat, aby měli úspěch.

Účelem toho, že vám to všechno smí být dáno, není pouze obohatit vaše vědění, ale ukázat vašemu duchu opět cesty, po kterých musí jít, aby po­stupně dospěl k poznání.

Na prožití jiných lidí je vám ukázáno, co vám Poselství zvěstuje a co od vás požaduje.«

V knižní řadě jsou zastoupeny osobnosti pocházející z mnoha různých oblastí. I to lze snadno pochopit.

Poznáme-li totiž učení všech těchto mudrců - počínaje Hjalfdarem (kniha Efesus) až po Krišnu, Zoroastra, Lao-c’a, Buddhu, Mohameda a ještě mno­ho jiných - v podobě, jakou jim kdysi dali, zřetelně vidíme, že pozemské lidstvo bylo duchovně vedeno ze Světla jednotným způsobem.

Abd-ru-shin o tom ve svém odkazu píše:

»Kdyby lidé po tisíciletí nejednali vždy tak, jak jednají ještě dnes, kdyby všechno, čeho se jim dostalo ku pomoci, stále znovu nepřekrucovali, aby to přizpůsobili svým lidským názorům a pozemským přáním, bylo by nyní zde na zemi jen jedno jednotné učení, vycházející z vůle Boží. Neexisto­valo by tolik různých vyznání.

Všechna učení, která dosud přišla na zemi, by společně tvořila jen jediný stupeň k podstavci, na němž má spočinout Pravda, jak to bylo v mnoha zaslíbeních lidem často zvěstováno.

Nebyly by rozdíly ve výkladech a tím méně v učeních samých!

Neboť všechna učení byla kdysi Bohem chtěna, byla přesně přizpůsobe­na jednotlivým národům a zemím a zformována zcela podle jejich tehdejší duchovní zralosti a vnímavosti.

Všechna učení původně vedla ve zcela přímém směru k Pravdě, kterou nacházíte v Poselství.

...Ti, kdo jednotlivá učení přinesli, byli připravovateli cesty pro samotné Slovo Pravdy.«